Příběhy

Níže můžeš číst příběhy lidí. Můžeš je podpořit nebo se jimi můžeš inspirovat. Všichni jsou hrdinové svého života a bojují za lepší zítřek.

Jsem tady pro všechny, kteří nevědí kam se obrátit.

Vyslechnu, poradím, doporučím, odkážu, vyhledám, pomůžu s vytvořením vzoru, ukážu manuál... Samotného Tě v tom nenechám. Funguji od září 2016 a za tu dobu se na mě obrátilo už přes 1000 lidí s prosbou o radu. 

Pokud i Ty sháníš dárce nebo sponzora, klidně si můžeš svůj příběh vyvěsit ke mě na web. Pokud Ti to udělá radost, rád zveřejním i Tvůj příběh. Ozvi se mi na spojeni@nadacnik.cz.

Petra 

"Jmenuji se Petra mám roztroušenou sklerózu a revmatoidní artritidu.  Nevzdávám se a vedu projekt Šikovné ruce ČR. 

Mým cílem je dávat světu vědět o ruční práci lidí se zdravotním omezením, pomoci jim s prodejem.  Tvoření nám pomáhá terapeuticky. V budoucnu chci portál obohatit o pracovní příležitosti. 

A co se týče mého názoru na Nadačník, tak si jednoduše myslím, že jste pro mnohé potřebné lidi cestou ze zoufalství k naději, jednoduchou cestou bez zbytečného bloudění. "

 

Chceš Petru podpořit? Ozvi se jí na mail sikovnerucecr@gmail.com

 

Jana a syn Honzík

"O příběh syna Honzy se s Tebou ráda podělím. Honza se narodil předčasně, bohužel až v jeho dvou a půl letech nám lékaři naplno sdělili, že trpí dětskou mozkovou obrnou. Od 3,5 do 11 let Honza podstoupil pět operací nohou. Po operacích jsme s ním jezdili do lázní, doma rehabilitovali. Trvalo vždy téměř rok, než uměl zase to, co před operací.

Přes všechny komplikace mohl Honza díky hodným lidem v našem městě chodit do "normální" školy, ve 13 letech jsme na rady odborníků umístili Honzu do Jedličkova ústavu. Honza zvládl  v "Jedličkárně"  osmý a devátý ročník ZŠ a pak ještě vystudoval dvouletou Obchodní školu. S Honzovou plnoletostí přišly bohužel velké problémy s lékařskou péčí. Diagnóza "Dospělá mozková obrna" totiž neexistuje a pro dospělé DMO je státem hrazená péče dost limitovaná.

Přibližně v té době jsme někde zaslechli o "zázraku z Klimkovic", čtyři týdny s doprovodem zde stojí kolem 100 tisíc. Začala jsem Honzovi pomáhat shánět peníze. Od roku 2014 má Honza díky nadacím a nadačním fondům za sebou šest čtyřtýdenních pobytů. Zvládá pořád nové a nové věci. Nejvíce se to odráží na jeho každodenním životě.

Díky Nadačníku Honza našel a oslovil další 3 nadace, které mu mohou pomoci splnit jeho velké přání -  dokázat chodit jen s jednou berlí. Pevně věříme, že se to díky Honzově úsilí a intenzivním rehabilitacím časem podaří."

Chceš Honzu podpořit?

Transparentní účet: 2001032599/2010

Do textu pro příjemce napiš: “pro Honzu Dvořáka”

Zda platba proběhla v pořádku si můžeš zkontrolovat ZDE.

Lucie a dcera Alice

"Jmenuji se Lucie, mám dvě dcery, Klárku a Aličku. Budeme mluvit o té mladší.

Alice se narodila v termínu jako zdravé dítě. Kolem pátého měsíce jejího života se nám otočil svět vzhůru nohama – zjistilo se, že je ochrnutá na celou pravou polovinu těla. V tom momentě nám začal zcela nový životní kolotoč ….. spousta doktorů, rehabilitace, různí fyzio, lázně. V podstatě se změnilo naprosto vše. Proč se tak v prenatálním věku miminka stalo, dodnes nikdo neví.

Dnes už je Alici 9 let, je integrovaná v běžné základní škole bez asistenta. Je to úžasná holka a bojovnice. Ale aby to tak bylo, stojí nás to mnoho námahy a peněz na udržovací terapie – bohužel její diagnóza (pravostranná spastická hemiparéza) se věkem a hlavně necvičením zhoršuje. S Ali tedy navštěvujeme 2x týdně hipoterapii, 1x týdně fyzioterapii a 1x za tři týdny kraniosakrální terapii. Všechny tyto procedury neplatí naše zdravotnictví a jsou celkem nákladné. Čeká nás řešení nefunkční pravé ručky ve Vysokém nad Jizerou.

Ale nevzdáváme to, naopak. Mým největším přáním je, aby Alice byla jednou soběstačná."

Chseš Aličku podpořit?

E-mail : luciekrejcova@volny.cz

Monika, vozíčkářka

"Jmenuju se Monika a v 16ti letech jsem měla úraz páteře při pádu na bruslích. Hráli jsme na honěnou a jeden kluk mě shodil na led. Následovaly operace bederní páteře a spousta rehabilitací. Po dokončení střední školy jsem se pokoušela zapojit do pracovního procesu, ale pokaždé to selhalo. To jsem byla ještě schopná chodit, někdy s berlema, někdy bez. V roce 2008 se můj stav zhoršil, nedokázala jsem se posadit a ochrnula mi levá noha. Způsobovala to cysta v páteřním kanálu. Následovaly další operace a rehabilitace.

Čtyři roky jsem proležela doma, nedostala jsem se ven, o berlích už jsem to nezvládala, pohybovala jsem se jen po bytě. Po čtyřech letech se podařilo cystu odoperovat a já se mohla konečně posadit na vozík. Postupně jsem se začala zapojovat zpátky do života. Během rehabilitace v Kladrubech jsem poprvé okusila sport na vozíku. Sport mne bavil odjakživa a bylo super znovu vyplavit endorfiny. Začala jsem tedy vyhledávat sportovní kurzy, mnoho z nich absolvovala a opravdu si je užila. Dostala jsem novou chuť do života.

Nadačník mi ukázal, že i já mohu pomáhat ostatním, dodávat jim naději a ukázat, že život se dá užívat i z vozíčku. Abych mohla pomáhat druhým, občas potřebuji sama pomoct. S pomocí Nadačníku jsme společně s firmou Kolo-park.cz oslovili nadace, Nadační fond Bronec sport pomáhá, Nadaci Agrofert a Konto Bariéry, které přispěly. Spousta z vás také zasílala peníze na transparentní účet u Komerční Banky. Nemalou finanční částku darovala i firma ELMO Schoř s.r.o.. Těm všem a lidem, kteří mi pomáhali a podporovali mě, patří velký dík za to, že se podařilo získat peníze na handbike a já mohu i nadále sportovat a plnit si své sny."

Iveta, po těžkém úrazu

"Před 11 lety se mi stal úraz. Měla jsem krvácení do mozku. Mám 5 dětí a celý rok jsem nevěděla, že moje děti existují. Dodnes, když si na to vzpomenu, stále brečím. Nedávno jsme také vyhořeli, ale myslím, že se se vším pereme hodně statečně, ačkoli jsme na všechno s manželem sami.

Jsem moc ráda, že jsem našla Nadačník, hlavně proto, že tu nekoukají na to, jakou má člověk barvu pleti a chtějí pomáhat všem.

Nyní je mým velkým přáním získat MOTOmed. Přes Nadačník jsem našla nadace, které jsem obvolala a nebo jim napsala a doufám, že se mně a mé rodině začne zase dařit o něco lépe."

Chceš Ivetu podpořit?

email: kalajka123@email.cz

Matýsek

"V roce 2008 jsem byla šťastná matka syna Filipa a byla jsem podruhé těhotná. Tehdy se stalo něco, co zásadně ovlivnilo celou naši rodinu. Byla jsem v 6. měsíci, když  moje sestra, žijící tou dobou v Anglii, měla tragickou autonehodu. Švagr Simon zemřel na místě, dvouletá Amálka za tři dny v nemocnici. Sestra bojovala ještě týden, nicméně svůj boj prohrála. Bylo jí 31 let. Z pětičlenné rodiny tak zůstaly pouze dvě děti, pětiletý Olen a sedmiletá Bělinka.

Abych se však vrátila ke svému těhotenství…. Krátce po této tragické události jsem byla hospitalizována v nemocnici, jelikož miminko už vůbec nerostlo a nešly mu přes placentu téměř žádné živiny. Proto se lékaři rozhodli těhotenství ukončit a pokusit se miminko zachránit v inkubátoru. Matýsek se narodil 23. dubna s porodní váhou 1350g a délkou 39cm. Potvrdila se u něj drobná vada srdce, lehce postižená levá mozková komora a hypospadie. V pouhém měsíci života podstoupil operaci srdce, která naštěstí dopadla dobře. Za půl roku pak podstoupil ještě jednu menší operaci srdce. Následovalo několik hospitalizací v nemocnici, různé infekce, operace varlátek, nožiček atd. V roce života se mu rozjela epilepsie, která velmi zásadně ovlivnila jeho psychomotorický vývoj, a místo toho, aby se Matýsek posouval kupředu, tak se spíš vracel zpět.
Dnes má Matýsek 7 roků, nechodí, nemluví, jezdí na vozíčku, je plně závislý na naší pomoci, ale je to takové naše sluníčko. Vůbec se zde nezmiňuji o svém starším synovi Fildovi, který celou tu dobu, je chtě nechtě na vedlejší koleji. Ten už teď chodí do 5. třídy. Že jsem odešla z práce, abych to všechno nějak zvládla, už byl jen logický důsledek toho všeho.
V roce 2013 se u mě objevil velmi agresivní nádor prsu, který se rychle rozšířil a způsobil metastáze v lymfatických uzlinách. Podstoupila jsem náročnou operaci, mám zasebou léčbu a dva roky mi dala rakovina oddech.

Nadačník mi pomohl sehnat finance na fyzioterapii, osobní asistenci a stacionář pro syna."

 

Chceš Matýska podpořit?

Transparentní účet: 2100919240/2010 (je veden na jméno Blanka Nováková - maminka Matýska)

E-mail: blanche21@gmail.com

Telefon: 777 037 939

www stránka: http://pomocmatyskovi.webnode.cz/

Markéta

"Zanedlouho mi bude 36 let a jsem maminkou dvou cácorek. Do svých 28 let jsem žila celkem „normální  život“ a nepřipouštěla si , že by mohl nastat nějaký razantní zlom. Opak byl pravdou a můj život se obrátil vzhůru nohama. Přišly zdravotní problémy, musela jsem zanechat práce, zůstala jsem doma a trápila se. Zdravotní problémy se prohlubovaly, začaly chybět finance a já se stávala čím dál více závislou na pomoci někoho druhého. Postupem času se zdravotní stav, přes dobrou lékařskou péči, natolik zhoršil, že jsem se ocitla na invalidním vozíku a pomalu jsem se smiřovala s tím, že to tak i skončí.  Nikdy bych nevěřila, jak taková celkem „obyčejná“ lupénka dokáže s člověkem zacvičit. Bolesti byly čím dál větší a trvalo nějakou dobu, než zazněla diagnóza psoriatická artritida. Nemoc, která není vidět, ale dokáže člověka dohnat právě až na zmíněný invalidní vozík. V tu dobu už má životní situace byla po mnoha stránkách velmi těžká a já potřebovala pomoc. Nadačník nebyl ještě na světě, tak jsem se musela vším prokousávat sama. Jak čas plynul dostalo se mi skvělé lékařské péče, ale i přesto jsem si za poslední roky sáhla psychicky i fyzicky na úplné dno,  to i po stránce finanční. Díky podpoře rodiny se mi podařilo celou situaci zvládnout a dostavily se i první úspěchy v léčbě, ve které jsem už ani sama moc nevěřila.

Díky této životní lekci moc dobře vím, jak je každá podaná ruka obrovským přínosem. Zorientovat se v nadacích, příspěvcích nemusí být pro každého zrovna jednoduché. Říká se, nic v životě člověka není náhoda, a tak to, že mi Nadačník jednoho dne zkřížil mou životní cestu, mělo jistě svůj význam.

Nadačník mi pomohl v tom, že na jednom webu jsem měla přehledně všechny informace, které jsem potřebovala. Nemusela jsem dlouhé hodiny hledat na internetu . Zadáním mého profilu jsem měla během chvilky přehled o nadačních výzvách , které mohu využít jako pomoc."

Chceš Markétu podpořit?

E-mail: mikesova.marketa@email.cz

Petra a syn Jaroušek

"Jmenuji se Petra. S manželem jsme se seznámili, když mi bylo 18 let u bezpečnostní služby a brzy se nám narodil starší syn Zdeněk, bohužel jsem s ním zůstala sama. Po třech letech se k nám  manžel vrátil. Zanedlouho jsem zjistila, že jsem opět těhotná a moc jsem si přála holčičku, ale nakonec to byl kluk.

Na ten den nikdy nezapomenu, 28.10. 2004 nějak po půlnoci jsem vzbudila manžela, musíme do nemocnice, Jarda se nehýbe. Rodila jsem císařem a první moje slova byla: “žije Jareček?” Ano, jeho váha po narození 1400g, výška: 40cm. Jarečka jsem uviděla až za 3 dny, na ten pohled do konce života nezapomenu, inkubátory a v jednom náš malý trpaslík.

Jarda hned po porodu začal krvácet do mozku, Čekalo se až Jarda bude mít váhu na to, aby podstoupil první operaci, kde se mu  voperuje shunt. Už má 13 operací za sebou. V inkubátoru byl dlouho, mimo jiné přišel o zrak.

Ve dvou letech začal Jarda mluvit, máma, táta a jeho první krátká větička byla: “Táta kaká”.

A pak se mu ucpal shunt. Jeli jsme do první nejbližší nemocnice, tam ležel 5 dní na infuzích, neudělali mu CT mozku ani rentgen. “Je v pořádku, můžete si pro něj přijet”. Po pěti hodinách spánku se Jarda doma vzbudil a strašně se propínal a kroutil, pěna u pusy. Volali jsme sanitu a jeli opět do nemocnice. To čekání bylo hrozné! Když vyšla lékařka, řekla: Je mi to líto, Jarečkovi otekl mozek, Jareček musí okamžitě na sál... od té doby už Jarda nikdy nepromluvil. Do toho všeho musel manžel podstoupit pyeloplastiku  ledviny, od té doby se jeho stav zhoršoval. Přiznali mu invalidní důchod 1 stupně. A ani já sama na tom nejsem moc dobře, hlavně po psychické stránce."

Chceš Petru a Jarečka podpořit?

Transparentní účet: 2601237926/2010

E-mail: komorany.petra@seznam.cz

Telefon: 723413509

Petra, samoživitelka

"Jmenuji se Petra, je mi 28 let a doma mám malé děti. Jsem na mateřské dovolené. Minulý rok zavřeli mého manžela do vězení. Ocitli jsme se s dětmi v bezvýchodné situaci. Neměla jsem na nájem, ze sociálky mi hrozili odebráním dětí a já že půjdu do azylového domu. Byla jsem zoufalá.

Kamarádka mi doporučila Nadačník. Tehdy jsme museli vyplnit žádosti ručně. Strávili jsme nad tím skoro 5 hodin a pak následovalo ještě běhání po úřadech.

Stálo to za to! Za dva měsíce jsem měla příspěvky od 4 nadací. Nemohla jsem tomu uvěřit. Zaplatili mi nájem na rok dopředu, než se manžel vrátí, a dokonce také školku, školu a kroužky pro děti. Moc se nám ulevilo. Nemusíte se toho bát, a pokud Vám život připravil překážku, Nadačník Vám pomůže ji překonat."

Zdarma E-book: 8 kroků,
jak úspěšně vyplnit žádost.

Povím Ti více o možnostech, jak zlepšit svou finanční situaci. Prostřednictvím e-booku se stanu Tvým průvodcem ve světě nadačních příspěvků. Dozvíš se, jak správně vyplnit žádost o nadační příspěvek, a prozradím Ti mnoho užitečných tipů.