Jsem na vše sama aneb Příběh samoživitelky

Vztah, ve který jsem tolik věřila, byl u konce. Tolik jsem toužila po dítěti. Třicítka na krku a biologické hodiny tikaly až příliš hlasitě. Už mi pomalu docházel čas. Ale co jsem měla dělat?

O nějaký čas později jsem se v práci seznámila s novým přítelem. Velmi nás to k sobě táhlo. Jedinou překážkou byla vzdálenost. Ale nenechali jsme se odradit kilometry, a tak začal náš vztah na dálku. Čas plynul a po půl roce jsme se rozhodli pořídit si miminko. Nemohli jsme příliš zahálet. Hodiny stále tikaly a můj přítel byl o 15 let starší než já.

Do jiného stavu jsem se dostala opravdu snadno. Celé těhotenství probíhalo v pořádku. Tedy až na ty těhotenské nálady. Už během těhotenství jsme řešili stěhování. Vše probíhalo rychle a ve vzniklém chaosu jsme se často hádali. Přesto se nám narodil krásný a zdravý syn.

Společný rodinný život však neměl dlouhé trvání. Často docházelo k hádkám mezi mnou a přítelem. Po dlouhém uvažování a řece slz jsem se rozhodla odstěhovat. Náš syn přece nebude vyrůstat v takovém prostředí. Trápili bychom se všichni tři. A být ve vztahu pouze kvůli dítěti, mi nepřišlo správné.

Rozhodla jsem se přestěhovat zpět k rodičům. Zpočátku mi velmi pomáhali. Postupem času však zasahovali do výchovy mého syna čím dál víc. To se mi příliš nezamlouvalo a začala jsem shánět byt.

Díky známému jsem nemusela platit nájemné za tři měsíce dopředu. Ale i tak byly právě tyto měsíce velmi náročné. Především pak finančně. Byla jsem zažádat o příspěvky na bydlení, ale teprve po třech měsících jsem získala peníze. Nežila jsem, ale přežívala. Byt byl částečně vybaven, rodiče mi stále pomáhali. Byly lepší měsíce, byly však i ty horší. Často jsem s penězi vycházela opravdu akorát, jediný výdaj navíc, a finančně bych to už nezvládla.

Nerada si půjčuju peníze. Možná jsem příliš hrdá, možná jen nemám ráda ten pocit, že mám na zádech další břemeno. Našla jsem si tedy brigádu. Vlastně v jednu chvíli jsem měla brigády dokonce dvě. Každá matka jistě souhlasí, že skloubit práci s péčí o dítě není zrovna snadný úkol. Byla jsem unavená. Aby toho nebylo málo, lékaři u mě objevili intoleranci lepku a laktózy. K tomu všemu mi nakonec nařídili přísnou a finančně náročnou dietu.

Bývalý přítel na syna platí pravidelně. Ale ani s jeho pomocí, příspěvky na bydlení, rodičovským příspěvkem a vydělanými penězi mi po zaplacení účtů nezbude téměř nic. Syn nastoupil do školky a já tak hledám zaměstnání. Bohužel jako vyučená servírka s maturitou nemám mnoho šancí na dobrou práci.

Ráda bych si udělala rekvalifikační kurz Sociální pracovnice. O takovéto pracovníky je nouze a já chci pomáhat. Vím, že s tímto kurzem mám velkou šanci najít si práci. S pomocí Nadačníku požádám nadace o příspěvek, abych mohla svému dítěti poskytnout takový život, jaký si zaslouží.

Komentáře